Zajímavá historie stomatologie
Proč se i dnes najde řada lidí, kteří se obávají návštěvy zubního lékaře a ošetření zubů? V historii byl strach ze zubařů opodstatněný. Zapátrejte s námi hlouběji v historii a zjistíte, kam se zubní lékařství posunulo. Ani drobný zákrok by neměl bolet. Ne vždy tomu dříve tak bylo… Úvodem úryvek z knihy Domácí lékař před 100 lety…
“Vezmeme do úst vlažné vody a třeme zuby prsteníkem (prstem), což budeme opakovati potud, pokud nevyjde z úst voda čistá, což může po prvé trvati asi půl hodiny. Černé zuby třeba z počátku tříti také trochou popele doutníkového, pemzou či práškem zubným. Škaredá, černá místa třeba napřed nějakým ostrým předmětem oškrábati, nebo dáme si jednou zuby důkladně očistiti zubnému umělci a pak je ošetřujeme sami dále.”
Termín zubní červ „přežil“ 3600 let. Člověk v době kamenné trpěl spíše nadměrným obrušováním (obrušováním zubů) ze špatně připravené a tvrdé potravy. Jeho průměrná délka života byla tak nízká, že se problémy se zuby často ani nestačily projevit. První doložené známky zubního kazu ukazují na dobu před 25 000 lety. Přesto byly nalezeny nástroje, jako je malý luk s úlomkem připomínajícím dráp, který bylo možné odšroubovat a odstranit tak kaz ze zubů. Dlouhou dobu v historii zubního lékařství převládala představa, že zubní kaz a s ním spojená bolest je způsobena zubními červy. Představa červa, který hlodá uvnitř zubu, přetrvávala od starověké Mezopotámie až do 18. století našeho letopočtu (asi 3600 let!). Lidé se snažili zbavit bolesti zubů tím, že červa očarovali nebo ho různými způsoby vyhnali. Zuby se pálily rozžhaveným drátem.
Ústní hygiena a prevence není nic nového. Teprve ve starověkém Řecku došlo k významnému pokroku v pohledu na péči o zuby. Ale ani arabský svět nezůstal pozadu. Kvůli svatému Koránu, který přísně zakazoval poškozování těla, byly chirurgické zákroky do značné míry omezeny a mnohem více se podporovala prevence a ústní hygiena. V Evropě se zubní ošetření provádělo především v klášterech. Církev však brzy dospěla k závěru, že pouštění krve se nehodí ke svátosti duchovního života, a tak chirurgickou štafetu převzali holiči, kteří navštěvovali kláštery a příležitostně mnichům asistovali. A tak se stalo, že potulní holiči-chirurgové trhali zuby prostým lidem, zatímco těm nejbohatším se otevřely dveře k dalším možnostem léčby - zubním protézám. První náhrady jsou připisovány Etruskům již v roce 700 př. n. l., kdy se jednalo doslova o šeptanou práci s rozemletými zvířecími zuby. Mnohem později se začala objevovat kombinace slonoviny a kovu. Průkopníky se stala Itálie a zejména Giuseppangelo Fonzi. Ten nahradil zuby v protézách, které se do té doby odebíraly mrtvým, porcelánem. Tyto náhrady však měly pouze kosmetický efekt. Protézy se připevňovaly především na viditelné přední části chrupu, kde zakrývaly nevzhledné mezery. Teprve poté, co Charles Goodyear vynalezl vulkanizovanou pryž, se začaly vyrábět kompletní protézy pro bezzubou čelist pro širokou veřejnost. Tuto dobu pamatují nejstarší dnes žijící generace.
K dramatickému vývoji došlo až v posledních 150 letech. Sledujeme vývoj od prvních amalgámových výplní, zlatých korunek, prvních keramických, plastových a sklokeramických korunek až po materiály, jako je titan, počítačem navržené a počítačově zpracované celokeramické korunky, počítačem řízená implantace, mikrochirurgie, ošetření pod operačním mikroskopem, ... Budoucnost nám nabízí příslib pokroku v podobě kultivace kmenových buněk. A jedna perlička ... nejhorlivějším zubařem v historii byl Giovanni Battista Orsenigo, který během své 37leté kariéry vytrhl celkem více než 2 miliony zubů, které si všechny ponechal. Toto číslo odpovídá odstranění 185 zubů denně.
Přístup k zubní péči byl zcela odlišný. Starověcí Etruskové přišli kolem roku 700 př. n. l. s dobře vyvinutou technikou zubních náhrad. Nejprve vybrousili náhradní zuby ze zvířat na požadovanou velikost a poté je upevnili do držáků z ryzího zlata. K upevnění uvolněných zubů používali také zlaté páskové držáky, ale pouze v místech, kde jsou zuby při mluvení viditelné. Staří Mayové byli mistry kosmetické stomatologie. Vrtali do zubů hlavně pro parádu. Vykládali je drahými kameny a zdobili jemnými rytinami. Naproti tomu Keltové se netajili tím, že jsou vynikajícími zpracovateli železa, a jak dokládá loňský nález 2 300 let starých ostatků keltské ženy v severní Francii, vyráběli zubní implantáty ze železa. Pravděpodobně je ženě po smrti vložili do dásní, aby v hrobě vypadala lépe, protože zaživa by byl zákrok nesmírně bolestivý a pravděpodobně by způsobil smrtelný zánět. Arabští lékaři, stejně jako staří Řekové, kladli velký důraz na ústní hygienu, a proto vynalezli jedny z prvních zubních kartáčků na světě a také čisticí ústní vody. S pádem Římské říše však nastal úpadek zubního lékařství, které se na několik století omezilo na trhání zubů, jež prováděli kati, holiči nebo kováři někdy drastickými způsoby. Ti se k nevojákovi nechovali příliš vlídně a občas mu vytrhli kus čelistní kosti a dásně. Na skutečný lék si Evropané museli počkat až do 18. století. Když pak byly v 80. letech 19. století zavedeny amalgámové plomby, netušili, že stříbrný amalgám používali k plnění zubů již Číňané 200 let před naším letopočtem! Mnoho dnešních stomatologických postupů vlastně navazuje na dávnou vynalézavost našich předků a jejich experimenty, které započali nejméně před 9 tisíci lety. Odborné počátky však sahají až do starověkého Řecka. Již tehdy se používala anestezie a zubní hygiena. Již staří Řekové používali ústní vody a zubní kartáčky. Středověk byl i v této oblasti krokem zpět. Pokud jde o zubní náhrady, první se objevují na počátku osmnáctého století. První zubní vrtačka zase spatřila světlo světa v první polovině osmnáctého století ve Francii. Hojně se používaly také takzvané běhounové vrtačky. Vývoj však postupoval velmi rychle, objevily se první elektrické vrtačky a obecně se kladl stále větší důraz na ústní hygienu a „krásný úsměv“.
A co nás čeká v budoucnu?
Předpověď je téměř neuvěřitelná. Podle prezidenta České stomatologické společnosti Romana Šmuclera je stomatologie nejdynamičtějším oborem světové medicíny. Budou nás ošetřovat roboti? Bude ošetření bezbolestné a zubní kaz téměř vymizí? Dnes zachraňujeme zuby, které jsme dříve rovnou trhali. Díky digitalizaci již dnes pracujeme s pomocí různých robotů, kteří modelují zubní náhrady. Stroje blízké budoucnosti, které jsou již v laboratořích, urychlí práci lékařů až desetkrát. Lékař by měl hlavně kontrolovat. Stroj je přesnější, neunaví se za 24 hodin práce denně. Dokáže lépe diagnostikovat zubní kaz, protože vidí ultrafialové nebo infračervené záření. Zubní lékařství se tak podle slov prezidenta SKZL přesouvá od léčby zubů k estetické úpravě úsměvu. Technologie jsou vynalézány jak pro vyšší šanci na úspěch, tak pro nižší náklady na léčbu. Kvalitní stomatologie by tak měla být dostupná stále většímu počtu lidí.
Použitá literatura: MDDr. Jan Dědeček
Kompendium stomatologie I – Jiří Šedý, Encyclopaedia britannica, Dental History – American College of Dentists, Lidové lékařství – E. Loffler, Dějiny zubní medicíny – Přemysl Paichl.
http://www.studio32.cz/historie-zubniho-lekarstvi/,https://zdravi.euro.cz/roman-smucler-stomatologie-je-suverenne-nejdynamictejsi-obor-svetove-mediciny/, https://zdravi.euro.cz/roman-smucler-stomatologie-je-suverenne-nejdynamictejsi-obor-svetove-mediciny/, http://extrastory.cz/zuby-se-vrtaly-uz-pred-9-000-lety-mayove-je-vykladali-drahokamy.html